Program

Bylo jednou jedno malé semínko, které si spokojeně rostlo kdesi uvnitř měkkého sladkého plodu. Ten ale jednoho dne praskl a tohle malé kulaté miminko vypadlo do světa, který je velký a neznámý, kde další semínka zapouštějí své kořínky do země, zatímco kolem poletují ptáci a pobíhají zvířata. Semínko to chvíli pozorovalo, a pak si řeklo, že nechce zůstat na místě jako ostatní, ale chce vidět víc. A tak proměnilo své čerstvě vyklubané kořínky v nožičky a vydalo se tam, kam ještě žádné jiné semínko nedošlo. Příběh pro ty nejmenší i pro ty dospělé, který bez jediného slova odvypráví příběh o tom, jak si splnit zdánlivě nesplnitelný sen.

Osobitý dokumentární portrét Ester Geislerové je intimní výpravou dcery do vnitřního světa jejího předčasně zesnulého otce, uznávaného japanologa a kaligrafa Petra Geislera. Z rodinných archivů, osobních dopisů, vzpomínek přátel a kontrastů mezi šedí normalizačního Československa a pulzujícím Tokiem 80. let se skládá mnohovrstevnatý obraz křehkého umělce. Je to film o lidských selháních i úspěších, o touze po svobodě a snaze zachytit prchavou stopu člověka s obrovským šarmem a renesančním talentem, který pro vlastní rodinu zůstal v mnoha ohledech záhadou.

V roce 1979 se po deseti letech komplikovaného vývoje dočkal premiéry spektakulární a hvězdně obsazený válečný epos Francise Forda Coppoly. Z filmu podle scénáře Johna Miliuse, který zpracovává šílenství vietnamské války optikou románu Josepha Conrada Srdce temnoty, se stal jeden z nejuznávanějších milníků světové kinematografie.

Coppola o náročném natáčení, jež ho dohánělo až na pokraj příčetnosti a k pokusům o sebevraždu, trefně prohlásil, že Apokalypsa není pouze filmem o válce ve Vietnamu, ale přímo jejím produkčním ekvivalentem.

Příznačně sám tehdejší verzi uvedenou do kin nepovažoval za finální. Již na sklonku devadesátých let se ke svému mistrovskému počinu vrátil, aby ve spolupráci se střihačem Walterem Murchem vytvořil podobu odpovídající jeho původnímu záměru. Ačkoli v roce 2001 takto vznikla verze s podtitulem Redux, noční můra války nedala Coppolovi spát, a tak po 18 letech vytvořil definitivní sestřih.

Final Cut představuje legendární film coby tříhodinovou strhující a uhrančivou fresku, na níž se opulentní výjevy válečného chaosu snoubí s psychedelickými impresemi konfliktů uvnitř lidských duší.

Úvod: Lukáš Csicsely

Focení a tisk fotek pro festivalové návštěvníky a návštěvnice.

Zdarma díky podpoře a partnerství NIKON, foyer kina Máj. 

16:00 - 21:00

Raut před slavnostním zahájením je již tradicí. 

Raut bude sestaven opět s podporou lokálních firem a produktů. 

Nejlepší čas na společné hovory. 

Andrej má tajný plán. Nedělat blbosti, nikam nechodit, trávit čas s babičkou a hlavně - nelézt v opilosti na vysoké stromy, ze kterých pak neumí slézt. Jednoho dne nečekaně potká Míšu a nad sklenkou Fanty se dají do řeči. Boj o jejich křehkou lásku v tomhle šíleném světě začíná!

Debut slovenské režisérky Martiny Buchelové je výkřikem filmařské svobody, plným humoru a formálních i scenáristických nápadů. Pojďme si užít léto tak, jako by nám znovu bylo -náct.

Slavnostní zahájení a projekci filmu doprovodí delegace tvůrců. 

Moderuje Lenka Karaka. 

Režisér Francis Coppola strávil v sedmdesátých letech prakticky polovinu dekády natáčením Apokalypsy a tahle tvůrčí zkušenost nevratným způsobem poznamenala jeho život. Stejným dílem ovšem zasáhla i celou jeho rodinu a všechny, kdo se na výrobě filmu podíleli, rozsáhlý štáb i těžce zkoušené herecké představitele. Coppolova manželka Eleanor stála vždycky při svém muži. Věděla, že bývá celou osobností ponořený do projektu, na němž právě pracuje. Věděla, že nechce, aby ho někdo při práci vyrušoval, ale také věděla, že potřebuje někoho, komu se může svěřovat, někoho, kdo ho bude usměrňovat. Starost o rodinu (měli s sebou na natáčení všechny tři děti) jí sice zabírala hodně času, ale ona také chtěla uplatnit vlastní umělecké ambice. 16mm kamerou zdokumentovala obtížnou produkci a navíc pořídila asi šedesát hodin zvukového záznamu svých rozmluv s manželem, v nichž zachytila jeho tvůrčí posedlost i umělecké pochyby. Natočený materiál ležel drahnou dobu ladem, neboť pro Coppolu dlouho představoval stále mokvající ránu, která se nechce uzavřít. Teprve na sklonku osmdesátých let ho předal dvěma mladým filmařům Faxu Bahrovi a Georgi Hickenlooperovi, kteří Eleanořiny záběry sestříhali a jako jejich doprovod použili úryvky z její knížky „Poznámky o natáčení Apokalypsy“, které četla sama autorka. Navíc s většinou hlavních představitelů (kromě Marlona Branda, který odmítl) a s některými členy štábu natočili rozhovory, jež dokreslovaly komplikovaný vznik filmu. 

Úvod: Lukáš Csicsely

Cinefilní dopis na rozloučenou, který obdržel cenu kritiků v Benátkách, zve na poslední promítání před definitivním uzavřením kina v Tchaj-peji. Budova vystupovala už v Tsaiově snímku Kolik je tam hodin?, tentokrát však hraje hlavní roli. Její návštěvníci však nepřišli na wu-xia film Dragon Inn Kima Hu z roku 1967, který je připomínkou zlaté éry tchajwanské kinematografie. Potemnělá místnost představuje úkryt před deštěm, ráj vzpomínek a místo milostných setkání a námluv. Homoerotické dusno, nepřítomné kamenné tváře, ohřívač na jídlo a popelník plný cigaret připomínají svět mezi živými a mrtvými. Nostalgické povzdechnutí nad koncem éry jednosálových kin vypovídá o bariérách, samotě, zcizení a ztrátě.

„Štěstí a smutek jsou vlastně součásti téhož, takže absurdita situace často působí směšně, ale jádro okamžiku je ve skutečnosti docela smutné.“

Úvod: Adam Ošťádal

Sokolnictví má více než 4 tisíce let starou tradici. Tři roky pozorování této formy lovu v terénu umožnilo zachytit ducha tradice, která dovoluje sokolníkům, aby se drželi blízko pouště navzdory jejich převážně městskému životnímu stylu. V zářivém světle prázdné krajiny film vypráví o podivném druhu "pouštního víkendu", ve kterém technologické a antropologické mikrokosmy visí ve vzduchu, jako sokol, který se vznáší nad nevratným proudem obrazů. 

Úvod: Martin Horyna

Obyvatelé malého městečka v Ohiu jsou někteří méně a jiný o hodně více podivní. Může za to nedávná přírodní katastrofa nebo jsou takoví pořád? Solomon a Tummler jsou dva znudění kluci, kteří žijí v Ohiu, ve městě Xenia. Před několika lety se tudy přehnalo tornádo, zničilo polovinu města a zabilo polovinu jeho obyvatel, včetně Solomonova otce. Kluci projíždějí městem na otlučených kolech, čichají lepidlo, zabíjejí kočky a prodávají je do restaurace. Za peníze si pak kupují mentálně retardovanou dceru souseda. Setkávají se s řadou podivných, někdy až děsivých lidí: se třemi sestrami, které pořád hledají svou zatoulanou kočku, chtějí se stát striptérkami, s černošským trpaslíkem, s dvanáctiletým konkurentem v lovu koček – transvestitou, který se stará o nehybnou babičku na přístrojích. 

Úvod: Lukáš Janičík

"Je to neškodná komedie. Nic poučného, žádné převratné názory. Prostě milá zábava," říká Lars von Trier o svém snímku Kdo je tady ředitel?, v němž zčásti navazuje na tradici Dogmy 95 a zčásti na podobně odlehčený hraný dokument Pět překážek (2003, FP 7/2006). Sám tu tentokrát vystupuje jako komentátor kafkovsko-ionescovského příběhu o nastrčeném řediteli. Skutečný majitel podniku se totiž tváří jako pouhý zaměstnanec, a proto pro podpis při prodeji firmy potřebuje statutárního zástupce. Najme si nezaměstnaného herce Kristoffera, jenž však musí svou roli hrát déle, než bylo v plánu. Vše se samozřejmě pořádně zkomplikuje. - Autor dovedně těží jednak z rozvíjení prvotního námětu, jednak z charakterů zúčastněných postav. Vznikají tak četné komické situace, spjaté s poetikou absurdního humoru. Po formální stránce převládají dialogy (film tak trochu připomíná rozhlasovou hru), obraz je snímán kamerovým systémem Automavision. Trier opět používá "jump cut", tedy střih, jímž vytváří dojem, že byla vynechána část záběru. Zašifroval do filmu také různé rébusy a vyhlásil v Dánsku soutěž na jejich vyhledávání (český distributor uspořádal jinou soutěž, jejíž vítěz má být den jeho ředitelem). - Do rolí režisér obsadil i kolegy Fridrika Thóra Fridrikssona a Jeana-Marca Barra.

Projekce za podpory Dánského velvyslanectví v Praze. 

Úvod: Alan Sýs

Každé ráno navštěvuje mladý buddhistický mnich umírající ženu, aby jí předčítal z Tibetské knihy mrtvých, průvodce cestou mezi smrtí a novým zrozením. Když žena naposledy vydechne, začíná společně s ní i divák meditativní pouť do prostoru mezi světy. Režisér Lois Patiño vytváří podmanivý audiovizuální zážitek, v němž se obraz, zvuk i tma stávají prostředkem kontemplace. Snímek klidným tónem a s výjimečnou citlivostí překračuje hranice klasického vyprávění a zve diváka k hlubokému, téměř fyzickému prožitku pomíjivosti, spirituality a propojení všech forem existence.

Projekce za podpory Instituto Cervantes v Praze.

Úvod: Martin Pavol Repka

​Smutek je zvláštní droga. Dostává se pod kůži, přežívá v srdečních komorách, deformuje realitu. Jak se vyrovnat s nenadálou tragédií a s otázkami, které přetrvávají i rok poté? Matka, dcera a mladý kluk přemítají nejprve každý sám, později ale všichni společně vyrážejí na daleké Tenerife, kde se zhmotňují pocity viny, možnost odpuštění i tajuplné výjevy minulosti. Nejlepší film letošní canneské soutěže Un Certain Regard pohání tiše podmanivá energie, autentické emoce a dechberoucí momenty, kdy se z filmového řemesla stává sakrální magie. Napořád vrhá paprsky světla hluboko do stínů lidské duše a stává se filmovým ekvivalentem slunce, které nezapadá.

Úvod: Lenka Karaka

Láska mezi odpadky a pokladnou v krásné finské romanci z nepřikrášleného světa.
Milostný příběh popeláře Nikandera a pokladní Ilony zasazený do chladné a drsné obrazové kulisy zcela postrádá pro romantické a milostné filmy typickou vizuální krásu. Vykresluje malé každodenní radosti a starosti dvou zamilovaných lidí a je prvním (zdaleka ne však posledním) Kaurismäkiho filmem, ve kterém vystupuje herečka Kati Outinenová. 

Úvod: David Havas

„Loutkáři, vyprávěj nám příběh, který ještě neznáme!“ povzbuzuje publikum potulného divadelníka. A ten tedy začne vyprávět. Příběh o chlapci, který se narodil ze zakázané lásky bratra a sestry, zažil mnohá dobrodružství, sedmnáct let byl připoután ke skále, a možná byl i… ježkem? To není tak důležité jako to, že se stal po překonání všech strastí papežem. Mladík Gregorius (ve vynikajícím podání Jana Františka Uhra) je okouzlující směsí naivity a odhodlání a je čirá radost sledovat jej na jeho pouti bájnými krajinami. Předlohou této divoké absurdní komedie se stal poslední román Thomase Manna.

Hosté: režisér Tomasz Mielnik, producent Mikuláš Novotný, architektka Tereza Thérová