Program

Andrej má tajný plán. Nedělat blbosti, nikam nechodit, trávit čas s babičkou a hlavně - nelézt v opilosti na vysoké stromy, ze kterých pak neumí slézt. Jednoho dne nečekaně potká Míšu a nad sklenkou Fanty se dají do řeči. Boj o jejich křehkou lásku v tomhle šíleném světě začíná!

V roce 1979 se po deseti letech komplikovaného vývoje dočkal premiéry spektakulární a hvězdně obsazený válečný epos Francise Forda Coppoly. Z filmu podle scénáře Johna Miliuse, který zpracovává šílenství vietnamské války optikou románu Josepha Conrada Srdce temnoty, se stal jeden z nejuznávanějších milníků světové kinematografie.

Coppola o náročném natáčení, jež ho dohánělo až na pokraj příčetnosti a k pokusům o sebevraždu, trefně prohlásil, že Apokalypsa není pouze filmem o válce ve Vietnamu, ale přímo jejím produkčním ekvivalentem.

Příznačně sám tehdejší verzi uvedenou do kin nepovažoval za finální. Již na sklonku devadesátých let se ke svému mistrovskému počinu vrátil, aby ve spolupráci se střihačem Walterem Murchem vytvořil podobu odpovídající jeho původnímu záměru. Ačkoli v roce 2001 takto vznikla verze s podtitulem Redux, noční můra války nedala Coppolovi spát, a tak po 18 letech vytvořil definitivní sestřih.

Final Cut představuje legendární film coby tříhodinovou strhující a uhrančivou fresku, na níž se opulentní výjevy válečného chaosu snoubí s psychedelickými impresemi konfliktů uvnitř lidských duší.

Režisér Francis Coppola strávil v sedmdesátých letech prakticky polovinu dekády natáčením Apokalypsy a tahle tvůrčí zkušenost nevratným způsobem poznamenala jeho život. Stejným dílem ovšem zasáhla i celou jeho rodinu a všechny, kdo se na výrobě filmu podíleli, rozsáhlý štáb i těžce zkoušené herecké představitele. Coppolova manželka Eleanor stála vždycky při svém muži. Věděla, že bývá celou osobností ponořený do projektu, na němž právě pracuje. Věděla, že nechce, aby ho někdo při práci vyrušoval, ale také věděla, že potřebuje někoho, komu se může svěřovat, někoho, kdo ho bude usměrňovat. Starost o rodinu (měli s sebou na natáčení všechny tři děti) jí sice zabírala hodně času, ale ona také chtěla uplatnit vlastní umělecké ambice. 16mm kamerou zdokumentovala obtížnou produkci a navíc pořídila asi šedesát hodin zvukového záznamu svých rozmluv s manželem, v nichž zachytila jeho tvůrčí posedlost i umělecké pochyby. Natočený materiál ležel drahnou dobu ladem, neboť pro Coppolu dlouho představoval stále mokvající ránu, která se nechce uzavřít. Teprve na sklonku osmdesátých let ho předal dvěma mladým filmařům Faxu Bahrovi a Georgi Hickenlooperovi, kteří Eleanořiny záběry sestříhali a jako jejich doprovod použili úryvky z její knížky „Poznámky o natáčení Apokalypsy“, které četla sama autorka. Navíc s většinou hlavních představitelů (kromě Marlona Branda, který odmítl) a s některými členy štábu natočili rozhovory, jež dokreslovaly komplikovaný vznik filmu. 

Bylo jednou jedno malé semínko, které si spokojeně rostlo kdesi uvnitř měkkého sladkého plodu. Ten ale jednoho dne praskl a tohle malé kulaté miminko vypadlo do světa, který je velký a neznámý, kde další semínka zapouštějí své kořínky do země, zatímco kolem poletují ptáci a pobíhají zvířata. Semínko to chvíli pozorovalo, a pak si řeklo, že nechce zůstat na místě jako ostatní, ale chce vidět víc. A tak proměnilo své čerstvě vyklubané kořínky v nožičky a vydalo se tam, kam ještě žádné jiné semínko nedošlo. Příběh pro ty nejmenší i pro ty dospělé, který bez jediného slova odvypráví příběh o tom, jak si splnit zdánlivě nesplnitelný sen.

Cinefilní dopis na rozloučenou, který obdržel cenu kritiků v Benátkách, zve na poslední promítání před definitivním uzavřením kina v Tchaj-peji. Budova vystupovala už v Tsaiově snímku Kolik je tam hodin?, tentokrát však hraje hlavní roli. Její návštěvníci však nepřišli na wu-xia film Dragon Inn Kima Hu z roku 1967, který je připomínkou zlaté éry tchajwanské kinematografie. Potemnělá místnost představuje úkryt před deštěm, ráj vzpomínek a místo milostných setkání a námluv. Homoerotické dusno, nepřítomné kamenné tváře, ohřívač na jídlo a popelník plný cigaret připomínají svět mezi živými a mrtvými. Nostalgické povzdechnutí nad koncem éry jednosálových kin vypovídá o bariérách, samotě, zcizení a ztrátě.

„Štěstí a smutek jsou vlastně součásti téhož, takže absurdita situace často působí směšně, ale jádro okamžiku je ve skutečnosti docela smutné.“

Kino Utajeno propojuje filmovou projekci s participativní performancí, interaktivními prvky a objevováním netradičních prostor. Pokaždé nabízí jiný zážitek a název filmu zůstává až do poslední chvíle utajený. Dramaturgie se soustředí na oceňované snímky z mezinárodních festivalů, které nejsou v české kinodistribuci.

Jediný večer, jediná příležitost. Žádné nudné sezení v kinosále. Než se zhasne, bude diváctvo pohlceno vtahující performance nastinující děj filmu. Tentokrát bude Kino Utajeno výjimečné – poprvé totiž opustí hranice Prahy a vydá se do regionů. Diváky zavede do unikátního prostoru bývalého železničního tunelu pod historickým centrem Litoměřic. Tunel vznikl v letech 1872–1874 jako součást Rakouské severozápadní dráhy poté, co místní obyvatelé odmítli vést železnici podél břehů Labe. Po téměř sto letech provozu byl v roce 1958 opuštěn a postupně sloužil jako sklad, výstavní prostor i garáže. Dnes tento industriální prostor dostal nový život jako kulturní a společenské místo, kde se historie potkává se současností a netradiční atmosféra bývalé železniční stavby vytváří jedinečnou kulisu pro nevšední filmový zážitek.

Součástí večera je také gamifikovaný kvíz pro bystrou mysl a komentovaná prohlídka prostor. 

V tunelu panuje po celý rok nízká teplota. Organizátoři proto doporučují vzít si s sebou teplé oblečení, dlouhé kalhoty a mikinu i bundu.

Akce je bezbariérová, doprovodný program probíhá v českém jazyce a projekce filmu v původním znění s českými titulky. Pro dotaz na původní znění je doporučeno psát na festival@fifeli.cz.

"Je to neškodná komedie. Nic poučného, žádné převratné názory. Prostě milá zábava," říká Lars von Trier o svém snímku Kdo je tady ředitel?, v němž zčásti navazuje na tradici Dogmy 95 a zčásti na podobně odlehčený hraný dokument Pět překážek (2003, FP 7/2006). Sám tu tentokrát vystupuje jako komentátor kafkovsko-ionescovského příběhu o nastrčeném řediteli. Skutečný majitel podniku se totiž tváří jako pouhý zaměstnanec, a proto pro podpis při prodeji firmy potřebuje statutárního zástupce. Najme si nezaměstnaného herce Kristoffera, jenž však musí svou roli hrát déle, než bylo v plánu. Vše se samozřejmě pořádně zkomplikuje. - Autor dovedně těží jednak z rozvíjení prvotního námětu, jednak z charakterů zúčastněných postav. Vznikají tak četné komické situace, spjaté s poetikou absurdního humoru. Po formální stránce převládají dialogy (film tak trochu připomíná rozhlasovou hru), obraz je snímán kamerovým systémem Automavision. Trier opět používá "jump cut", tedy střih, jímž vytváří dojem, že byla vynechána část záběru. Zašifroval do filmu také různé rébusy a vyhlásil v Dánsku soutěž na jejich vyhledávání (český distributor uspořádal jinou soutěž, jejíž vítěz má být den jeho ředitelem). - Do rolí režisér obsadil i kolegy Fridrika Thóra Fridrikssona a Jeana-Marca Barra.

Berlin Manson je slovenské post-punkové trio. Ich nekompromisné texty a živé vystúpenia z nich urobili jednu z výraznejších kapiel na Slovensku a v Českej republike. Len za posledné dva roky vydali tri albumy Poor But Sexy, Polámeme svoje ID a Alternative für Disneyland – ich neúnavná kreativita spája punkovú naliehavosť a je priesečníkom politického komentáru s iróniou. Ich hudba vychádza z postindustriálnej reality a spája protest aj párty. Nedávno sa predstavili na festivaloch ako Sziget (HU), Off (PL), ESNS (NL), Pohoda, Grape a mnohých iných. Majú za sebou poľské turné, či vystúpenia v New Yorku. Časopis Kapitál o nich napísal: „Berlin Manson je dôkazom úplnej slobody žánru, produkcie a postoja, bez snahy prispôsobiť sa vopred danému obrazu alebo zapadnúť.“

Amelie Siba je hudebnice a skladatelka původem z Prahy.

V polovině března vydala čtvrté album This maybe the way 2 heaven. Deskou podomácku poskládanou hlavně z fragmentů metalových samplů vytváří bezpečný prostor pro otevřenou konverzaci o vlivu společnosti na duševního zdraví. Surovým zvukem desky pak ukazuje, kolik námahy stojí se mu vzepřít. 

Její předposlední album Gently Double A – vydané v dubnu 2023 – vytváří koláž lo-fi samplů, špinavých kytar a vrstvených naštvaných vokálů. Projekt aktuálně vystupuje jako duo – Siba a Kryštof Kříček (uměleckým jménem – Haru), který album také produkoval. Siba ve svých posledních projektech otevírá témata léčení traumat, pohledu na sebe sama a vzteku. Ačkoli její předchozí tvorba byla známá velmi intimním charakterem, nyní se posunula do agresivnější/asertivnější sféry se špinavějším zvukem. Zranitelnost ale stále zůstává hlavním prvkem její tvorby.

Samotář Jeremiah Johnson opouští "bělošskou" civilizaci a jeho jediným přáním je žít naprosto nezávisle. Proto se vydává do divočiny, o jejíž čistotě nikdy nepochyboval. Nezkušený nováček však musí nalézt vztah k přírodě, k Indiánům i k sobě samému. První zima v opuštěných, krásných i drsných Skalistých horách ho málem zabije. Jeho odchod do lesů přitom nemusí nutně znamenat nalezení vlastního klidu... Děj baladicky laděného westernového příběhu se odehrává kolem roku 1844 podle skutečných událostí a hlavní roli nezapomenutelným způsobem ztvárnil Robert Redford.

Rozbolavělá a vystresovaná Amaia přijíždí domů z porodnice za doprovodu partnera a svých rodičů. Zatímco se rodina překřikuje, zda si k jídlu objednají sushi, nebo těstoviny, uprostřed zmatku sedí mladá žena, která už teď tuší, že se jí mateřstvím život obrátil naruby. Jen ještě neví, co všechno to znamená. Nechce se vzdát své práce, ale skloubit ji s péčí o miminko v situaci, kdy je její partner často pracovně pryč, je vyčerpávající, obzvláště ve chvíli, kdy je nucen odjet pryč na sedm týdnů. Amaia kapituluje a stěhuje se na tuto dobu k rodičům na venkov. Znovu se tak kromě matky stává dcerou a získává šanci rodiče poznat (a pochopit) z úplně jiné perspektivy. Snímek ze života pro všechny, jež někdy byli či právě jsou rodiči.

Projekce za podpory Instituto Cervantes v Praze.

Láska mezi odpadky a pokladnou v krásné finské romanci z nepřikrášleného světa.
Milostný příběh popeláře Nikandera a pokladní Ilony zasazený do chladné a drsné obrazové kulisy zcela postrádá pro romantické a milostné filmy typickou vizuální krásu. Vykresluje malé každodenní radosti a starosti dvou zamilovaných lidí a je prvním (zdaleka ne však posledním) Kaurismäkiho filmem, ve kterém vystupuje herečka Kati Outinenová. 

Obyvatelé malého městečka v Ohiu jsou někteří méně a jiný o hodně více podivní. Může za to nedávná přírodní katastrofa nebo jsou takoví pořád? Solomon a Tummler jsou dva znudění kluci, kteří žijí v Ohiu, ve městě Xenia. Před několika lety se tudy přehnalo tornádo, zničilo polovinu města a zabilo polovinu jeho obyvatel, včetně Solomonova otce. Kluci projíždějí městem na otlučených kolech, čichají lepidlo, zabíjejí kočky a prodávají je do restaurace. Za peníze si pak kupují mentálně retardovanou dceru souseda. Setkávají se s řadou podivných, někdy až děsivých lidí: se třemi sestrami, které pořád hledají svou zatoulanou kočku, chtějí se stát striptérkami, s černošským trpaslíkem, s dvanáctiletým konkurentem v lovu koček – transvestitou, který se stará o nehybnou babičku na přístrojích. 

Chudáčci jsou nekonečná série herců a kamarádů Petra Uhlíka a Adama Ernesta o tom, když se úplně nedaří. Sdílejí historky z osobního života i práce a zamýšlejí se nad vztahy, jídlem, dovednostmi a vším ostatním, co běžný život přináší. Půlhodinová promyšleně improvizovaná show za mikrofonem je pokaždé plná humoru, pochval i urážek, sporů a smíření, přátelství, ASMR a jiných zvuků, které jste zatím rozhodně neslyšeli. Moderují Petr Uhlík a Adam Trnka Ernest.

Podcast Pitch spojuje české filmové tvůrce. Bavíme se s nezávislými a televizními producenty, kinaři, distributory a tvůrci o tom, jak dělají svoji práci. Jeden z nejposlouchanějších českých podcastů z filmového světa známý především pro své hloubkové rozhovory naživo před FIFELI publikem. Host bude brzy upřesněn.

Dolph Springer se jednoho rána probudí, aby zjistil, že ztratil svou životní lásku, psa Paula. Během svého pátrání po Paulovi Dolph radikálně mění životy ostatních, a sám u toho riskuje zdravý rozum.

Krajina, architektura, zvířata, lidé. Různá roční období. Práce i odpočinek. Časy klidu i časy krize. Z obrazových materiálů zachycených v průběhu mnoha let sestavil Martin Kollár kolektivní portrét současného Slovenska, které pohledem jeho kamery působí povědomě a zároveň dystopicky. Statické záběry ožívají díky pohybu postav i hře různoběžných linií. Každý vypráví samostatný mikropříběh. Někdy s pointou, jindy bez. Jednotlivé obrazy na sebe současně rytmicky, graficky i tematicky navazují, případně vtipně kontrastují. Mozaika všedních i absurdních výjevů tak podává nečekaně systematickou zprávu o chaosu a vyšinutosti doby, v níž žijeme. 

Sokolnictví má více než 4 tisíce let starou tradici. Tři roky pozorování této formy lovu v terénu umožnilo zachytit ducha tradice, která dovoluje sokolníkům, aby se drželi blízko pouště navzdory jejich převážně městskému životnímu stylu. V zářivém světle prázdné krajiny film vypráví o podivném druhu "pouštního víkendu", ve kterém technologické a antropologické mikrokosmy visí ve vzduchu, jako sokol, který se vznáší nad nevratným proudem obrazů. 

Amélie je tříletá holčička, která je pevně přesvědčena o své všemocnosti. Touha porozumět záhadě vlastní existence se doopravdy probudí v momentě, kdy poprvé ochutná kousek čokolády. Začíná tak neobyčejně okouzlující cesta do dětské duše. Skrze silné pouto se svou chůvou Amélie odhaluje, kým je a jaké má místo ve světě, který nakonec nedokáže ohýbat podle svých rozmarů. Malá Amélie upoutá dechberoucí animací a světem bezbřehé fantazie, který je dětem vlastní a dospělé nabádá vidět svět dětskýma očima. Film měl premiéru na festivalu v Cannes, získal ocenění na filmovém festivalu animovaného filmu v Annecy a byl nominovaný na Oscara, Zlatý glóbus a Césary.

 

Dneska jako člověk seš míň než ta žabička, ty vado." Film o tom, jak si Češi staví dálnici do Německa. Jeden na zahradě nosí sluchátka proti hluku a modlí se, ať už dálnice auta odvede, druhý se ji snaží dostavět a odejít konečně do důchodu, třetí chrání živočichy i rostliny a žaluje dálnici u soudu. Sedm let stavby, šestnáct kilometrů dálnice a zablokovaná společnost. Námět Hitler, hudba Wagner, účinkuje český národ.

Každé ráno navštěvuje mladý buddhistický mnich umírající ženu, aby jí předčítal z Tibetské knihy mrtvých, průvodce cestou mezi smrtí a novým zrozením. Když žena naposledy vydechne, začíná společně s ní i divák meditativní pouť do prostoru mezi světy. Režisér Lois Patiño vytváří podmanivý audiovizuální zážitek, v němž se obraz, zvuk i tma stávají prostředkem kontemplace. Snímek klidným tónem a s výjimečnou citlivostí překračuje hranice klasického vyprávění a zve diváka k hlubokému, téměř fyzickému prožitku pomíjivosti, spirituality a propojení všech forem existence.

Projekce za podpory Instituto Cervantes v Praze.

Otřesný film s parádním živým dabingem přímo v sále před publikem. Kafilérie Zawadská a Immanuel Lubrikant si tentokrát berou do huby komediální horor o hubitelích paranormálního hmyzu.

Když najdete něco fakt divného pod vaší postelí, koho zavoláte? Přece Krotitele brouků. Společnost zaměřující se na boj s paranormálním hmyzem bude mít tentokrát plné ruce práce se svou dosud nejnáročnější zakázkou – byt slavné, mladé a krásné spisovatelky je totiž nepříjemně zamořený přerostlými zmutovanými brouky lačnícími po lidském mase. Ale nebojte, celou hrůznou historií vás provedou vřele lidské a uklidňující hlasy známých hrobaříků otrlého živého dabingu Kafilerie Zawadské a Immanuela Lubrikanta. Odrazovým můstkem dabingové nálože je projekt afroamerického tvůrce Ronalda K. Armstronga z roku 1996. Nezávislou hororovou komedii s originálním názvem Bugged! Armstrong nejen režíroval, ale napsal k ní i scénář, sestřihal ji a zahrál si jednu z hlavních rolí. Přestože je to celkem zručná a sama o sobě zábavná záležitost se záměrně roztomile neumětelskými speciálními efekty, Armstrongovi se bohužel nepodařilo s ní prorazit a stala se jeho prvním a zároveň posledním celovečerním filmem.

Způsob, jakým dvojice dabérů přímo před diváky pracuje s filmem, přibližuje speciálně odabovaný trailer k filmu.

Poklidný, tradicemi rytmizovaný život rodiny z indiánského kmene Wayú padá za oběť touze po bohatství. Hlavní hrdina Rapayet se odcizí způsobu života svého klanu a začne ve velkém obchodovat s marihuanou. Zprvu nevinný způsob, jak si vydělat na věno a získat milovanou ženu, přináší konflikt a marnivost a končí ve spirále pomsty a násilí uvnitř kmene. Šťastně nalezení neherci zde přirozeně zobrazují postavy vyzařující důstojnost a čest. Vizuálně vybroušená rodinná sága z prostředí rodících se drogových kartelů je komentářem národních dějin Kolumbie a její současné situace.

Projekce za podpory Velvyslanectví Kolumbijské republiky.

Vrstvení vzpomínek čtyř pamětníků se propisuje jako sebeironická zkamenělina města, které mizí pod tíhou těžby uhlí. Když padá domov, co si přejeme zachovat?

Každodenní dávka neuvěřitelných zajímavostí ze světa lidí, zvířat, rostlin i věcí. Naživo pro dětské publikum.

Díky spolupráci s pořadateli litoměřického Blešáku společně dáme šanci věcem, které nepotřebujeme, ale mohly by se hodit někomu jinému.
Koloběh a cirkulace věcí je lepší než spotřeba nového. V nabídce budou opět také věci za dobrovolný příspěvek.
PRAVIDLA pro prodejce:
* Místa nerezervujeme
* limitujeme na rozlohu prodejního místa, aby se dostalo na každého na 1,5-2 m
*  prosíme účastníky, aby si před odchodem uklidili kolem svého místa a nenechávali žádné předměty v prostoru tržnice