Program

Mezi zdmi a pod podlahami našich domů se skrývá jejich svět. Japonský animovaný film volně vycházející ze známé pohádky Mary Nortonové. Japonské animační studio Ghibli představuje nejen v domácím prostředí, ale i na celém světě absolutní špičku na poli tvorby animovaných filmů pro celou rodinu. Společnost, k níž vzhlíží profesionálové z oboru včetně vedení studia Pixar, si vydobylo celosvětovou slávu okouzlujícími snímky, které převážně vyvěraly z autorské imaginace zakladatele Hajaa Mijazakiho, ale často také čerpaly inspiraci z japonských i světových knih pro děti a mládež. Jak napovídá název, Arrietty ze světa půjčovníčků vychází z mezinárodně populární série britské spisovatelky Mary Nortonové, jež česky vyšla jako Pidilidi. Do scénáře filmu ji adaptoval Mijazaki a režie se ujal animátor Hiromasa Jonebajaši, jenž se předtím podílel na většině produkcí studia počínaje legendární Princeznou Mononoke. Vyprávění filmu se soustředí na vykreslení fantaskního světa půjčovníčků. To jsou malinkatí lidé žijící v prostorech mezi zdmi či pod podlahami starých domů, kteří si vše, co potřebují k životu, půjčují od jejich obyvatel. Mladá Arrietty takto se svými rodiči žije v domě, kde bydlí babička mladého chlapce Šóa. V den, kdy Šó přijede, zrovna Arrietty čeká její první výprava s tatínkem pro zásoby do světa velkých lidí.

Doporučeno pro děti od 7 let.

Když francouzští vojáci na konci 19. století drancovali Dahomejské království, ležící na území dnešního Beninu, přisvojili si mimo jiné tisíce uměleckých artefaktů. V roce 2021 bylo rozhodnuto, že 26 z nich bude vráceno do země svého původu. Režisérka Mati Diop sleduje jejich odyseu vedoucí z Paříže do Cotonou. Odkaz ukradených pokladů ožívá nejprve ve fantaskním komentáři beninského krále, kterého znázorňuje jedna ze sošek, ale také během vzrušené debaty univerzitních studentů. Film, v němž se duchové minulosti setkávají s postkoloniální přítomností afrického kontinentu, získal hlavní cenu berlínského festivalu.

Úvod: Lenka Karaka

 

Agnès Varda se ve svém osobitém dokumentu vydává po stopách dávného fenoménu sběračů – lidí, kteří sbírají to, co zůstává po sklizni na polích, ale i to, co společnost odkládá či vyhazuje. V krátkých setkáních s různými sběrači skládá mozaiku portrétů od venkovských paběrkačů až po městské obyvatele žijící z odpadu konzumní společnosti. Sama se přitom stává jednou z nich – sbírá nejen obrazy a příběhy, ale i vlastní stopy stárnutí a času. Výsledkem je hravý, intimní a zároveň kritický film o proměnách hodnot, o ekologii i lidské důstojnosti.

Úvod: David Čeněk