Program

Zpracování Schulzovy povídky „Sanatorium na věčnosti", která byla jako titulní próza stejnojmenné knihy přeložena i do češtiny. Poetická reflexe pomíjivosti a smrti. Hrdina příběhu přijíždí do podivného bezčasí jakéhosi zvláštního sanatoria, aby se setkal se svým dávno mrtvým otcem, nenávratně ztraceným dětstvím i zničenou tradiční židovskou kulturou v Polsku. Tíživá melancholie se mísí s fantaskními představami v schulzovském duchu, vzpomínky z dětství se mísí se surrealistickou skutečností, kterou prožívá. Cena poroty na festivalu v Cannes 1973.

Projekce ve spolupráci s Polským institutem v Praze.

Úvod: Tomasz Mielnik

 

Mezi zdmi a pod podlahami našich domů se skrývá jejich svět. Japonský animovaný film volně vycházející ze známé pohádky Mary Nortonové. Japonské animační studio Ghibli představuje nejen v domácím prostředí, ale i na celém světě absolutní špičku na poli tvorby animovaných filmů pro celou rodinu. Společnost, k níž vzhlíží profesionálové z oboru včetně vedení studia Pixar, si vydobylo celosvětovou slávu okouzlujícími snímky, které převážně vyvěraly z autorské imaginace zakladatele Hajaa Mijazakiho, ale často také čerpaly inspiraci z japonských i světových knih pro děti a mládež. Jak napovídá název, Arrietty ze světa půjčovníčků vychází z mezinárodně populární série britské spisovatelky Mary Nortonové, jež česky vyšla jako Pidilidi. Do scénáře filmu ji adaptoval Mijazaki a režie se ujal animátor Hiromasa Jonebajaši, jenž se předtím podílel na většině produkcí studia počínaje legendární Princeznou Mononoke. Vyprávění filmu se soustředí na vykreslení fantaskního světa půjčovníčků. To jsou malinkatí lidé žijící v prostorech mezi zdmi či pod podlahami starých domů, kteří si vše, co potřebují k životu, půjčují od jejich obyvatel. Mladá Arrietty takto se svými rodiči žije v domě, kde bydlí babička mladého chlapce Šóa. V den, kdy Šó přijede, zrovna Arrietty čeká její první výprava s tatínkem pro zásoby do světa velkých lidí.

Doporučeno pro děti od 7 let.

Svými přístupy k tvorbě komiksu Vás osobně provede autor grafických románů, ilustrátor a tvůrce animovaných filmů Pavel Kučera AKA Pavlatoar. V závěru workshopu Vás čeká beseda k jeho knize Jedna k jedný (Centrala, 2024), jíž je věnována i aktuální 11. open air výstava cyklu Osvícení v parteru G2.

Zdarma, bez nutnosti akreditace ani předešlé rezervace. Vhodné pro děti 5+ a dospělé.
V rámci projektu ART DISTRICT LITOMĚŘICE pořádá Institut kresby a grafiky, z. s. za finanční podpory Města Litoměřice. Změna programu vyhrazena.

 

Posledním významným filmovým projektem polského režiséra Krzysztofa Kieślowského byla volná trilogie Tři barvy, která vznikla ve francouzsko-polské koprodukci. Společně se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem se v ní inspiroval barvami trikolory a heslem francouzské revoluce Volnost, Rovnost, Bratrství. První částí je film nazvaný Tři barvy: Modrá. Jeho hrdinka Julie při tragické autonehodě ztratí muže, úspěšného skladatele evropského formátu Patrice a dcerku Annu. Julie utrpí silný psychický šok a uvědomí si, že ztrátou rodiny přišla o všechno, na čem jí záleželo. Pokouší se začít svůj život znovu, ale v anonymitě. Chce se tak osvobodit od všech věcí: majetku i vlastní minulosti... Film získal Zlatého lva a Volpiho pohár za ženský herecký výkon Juliette Binocheové, na 50. MFF v Benátkách a pět Césarů (režie, nejlepší herečka, kamera, hudba, zvuk) za rok 1993. 

Úvod: Lukáš Csicsely

Když francouzští vojáci na konci 19. století drancovali Dahomejské království, ležící na území dnešního Beninu, přisvojili si mimo jiné tisíce uměleckých artefaktů. V roce 2021 bylo rozhodnuto, že 26 z nich bude vráceno do země svého původu. Režisérka Mati Diop sleduje jejich odyseu vedoucí z Paříže do Cotonou. Odkaz ukradených pokladů ožívá nejprve ve fantaskním komentáři beninského krále, kterého znázorňuje jedna ze sošek, ale také během vzrušené debaty univerzitních studentů. Film, v němž se duchové minulosti setkávají s postkoloniální přítomností afrického kontinentu, získal hlavní cenu berlínského festivalu.

Úvod: Lenka Karaka

 

Patnáctiletý Enrique, pro blízké Eňo, tráví prázdniny s babičkou. Pobyt s ní je rytmizován nepříliš častými návštěvami jeho matky Martiny, která pracuje daleko. Přesto chlapec doufá, že si ho již brzy vezme k sobě. Kontaktu s mámou ale ubývá a její přítomnost je pomalu nahrazována ne zrovna lichotivým obrazem tvořeným vesnickými pomluvami. Enrique se tedy pouští do pátrání, kde je vlastně pravda. Stejně jako předchozí krátký film Dom Strom (2024) je i celovečerní debut režisérky Kataríny Gramatové zasazen do vyloučené vesnice Utekáč, kde skrze oprýskané zdi domů prosvítá mnohdy neradostná realita současného Slovenska. V hlavních rolích excelují neherci, reální obyvatelé slovenské doliny, ze které se „do nebe“ zdá nekonečně daleko.

Hosté: herečka Jana Oľhová, producentka Julie Žáčková a kameraman Tomáš Kotas

Agnès Varda se ve svém osobitém dokumentu vydává po stopách dávného fenoménu sběračů – lidí, kteří sbírají to, co zůstává po sklizni na polích, ale i to, co společnost odkládá či vyhazuje. V krátkých setkáních s různými sběrači skládá mozaiku portrétů od venkovských paběrkačů až po městské obyvatele žijící z odpadu konzumní společnosti. Sama se přitom stává jednou z nich – sbírá nejen obrazy a příběhy, ale i vlastní stopy stárnutí a času. Výsledkem je hravý, intimní a zároveň kritický film o proměnách hodnot, o ekologii i lidské důstojnosti.

Úvod: David Čeněk

Vozka smrti, základní dílo švédské školy, pro Ingmara Bergmana „film, který mne nejvíce poznamenal“. Evokuje věčný sen o druhé šanci, která by nám dovolila prožít život podruhé, bez všech pochybení a křivd, jimiž jsme ublížili bližním. Jako u Danta, stojí i u Victora Sjöströma na počátku děje pád do spánku, který je už napůl smrtí. Antihrdina, který má na svědomí neštěstí dvou žen, se musí stát vozkou Smrti, aby z této mezní perspektivy konečně nahlédl smysl života, na nějž mu v běhu žití nezbyl čas ani myšlenky. Jaký lepší námět si může přát kinematografie – nový umělecký druh, který po uplynutí prvního čtvrtstoletí své existence musí složit zkoušku dospělosti? Protože je evidentní, že v této zkoušce se skrývala výzva, která Sjöströma lákala, a na niž odpověděl na svou dobu nezvyklou strukturou retrospektiv či průkopnickým užitím víceexpozicí.

Film živě doprovodí kapela B4.