Program

Tři sourozenci přijíždí na návštěvu krátce ovdovělého smutného dědečka. Před usnutím se Zuzanka rozhodne pro sourozence vyčarovat z babiččina slamáku pohádky z vybraných slov, přesně tak, jak je uměla vyprávět jejich milovaná babička. Vydávají se tak na kouzelnou cestu, která ukazuje, jak jim může vyprávění pomoci zvládat životní výzvy a nalézt útěchu i naději ve světě fantazie. Film vznikl na námět knižní předlohy Arnošta Goldflama O nepotřebných věcech a lidech a přináší do světa animace nejen fantazii, ale i silné momenty, kde se smutek a ztráta mísí s nadějí, láskou a zázraky každodenního života. Pohádky po babičce měly světovou premiéru na renomovaném festivalu Berlinale, snímek se rovněž zúčastnil nejslavnějšího festivalu animovaného filmu Annecy ve Francii.

Host: David Súkup (režisér)

Doporučeno pro děti od 5 let.

Cyril Kostka je dealer. Jeho zákazníci se mohou vysloveně udupat po jeho zboží, Cyril totiž prodává něco velmi neobvyklého... LEGO stavebnice. Šlapání po lego kostkách může většině působit bolest, ne však jeho zákazníkům. Euforická bolest spojená se sebeukájením je návyková kombinace. Cyril všechny vnímá jako ubožáky, kteří utíkají před skutečným světem. O to těžší pro něj bude konfrontace s vlastním pokřiveným vnímáním reality a sebe sama.

Host: režisér Jan Jansa

​​​​Nenávist sleduje příběh tří mladíků (Žida Vinze, Araba Saïd a Afričana Huberta), odehrávající se během jednoho dne a noci na pařížském předměstí, kde mají mnoho nepřátel. Kassovitz v něm představuje manifest proti násilí a komponuje jej s neskrývanou emocionalitou a zaujetím. Je to vstřícný portrét ztracené, frustrované generace, zbavené všech iluzí i nadějí, která prostě nemá na výběr. Toto výjimečné filmové dílo plné drsné krásy po právu představuje milník francouzské kinematografie 90. let a rovněž strhující odraz trvalé krize identity své země. Nejlepší režie na festivalu v Cannes 1995.

Úvod: Jan Jansa

Wim Wenders, průkopník Nového německého filmu, přenáší snímkem Paříž, Texas svou pozornost a estetické cítění na americký jihozápad. Film natočený dle scénáře držitele Pulitzerovy ceny Sama Sheparda je dojemnou charakterovou studií. “Americkou pustinou” bloudí vyčerpaný muž (Harry Dean Stanton), který ztratil paměť i řeč a je přinucen vrátit se ke svému životu a minulosti. Wenders a Shepard tuto jednoduchou premisu přetavili kromě mimořádně vizuálního pomníku rozlehlého drolícího se světa kaňonů a mihotajících se neonů, do silné výpovědi o maskulinitě a mýtu tradiční americké rodiny. Road movie natočené v neobyčejně sugestivním melodramatickém stylu bylo oceněno Zlatou palmou na MFF v Cannes 1984.

Úvod: Tomasz Wiński

Slunce, moře, nemuset nic. Pětačtyřicetileté Ester to po letech péče o syna Davida s mentálním postižením připadá jako sen. Přijímá proto pozvání přátel přijet za nimi do Itálie. V cizím prostředí je ale David nepředvídatelný, plný emocí, působí problémy. Ester nechce být nikomu na obtíž, nastartuje proto starý odstavený karavan a vyrazí sama se synem na cestu napříč Itálií. Žádný plán, povinnosti, jen oni dva. Do jejich života vpadne bezprostřední Zuza, před kterou mohou být sami sebou. Ester si také díky ní uvědomí, že její syn už není dítětem, a konečně najde odvahu chtít od života i něco pro sebe. Film Karavan je poetická road movie o svobodě, různých podobách lásky, o agresivní touze začít konečně žít, nejen přežívat.

Delegace: režisérka Zuzana Kirchnerová, producentka Dagmar Sedláčková, herečka Juliána Brutovská, kameramanka Simona Weisslechner a spoluscenárista Tomáš Bojar.

Slavnostní zahájení moderuje Lenka Karaka.

 

Nikdo na světě nechce být sám; už vůbec ne jeden šikovný pes z Manhattanu, a tak si sestrojí robotického kamaráda. Chlupáč a robot se stanou nerozlučnou dvojkou a společně si užívají horké osmdesátkové léto se vším všudy. Jejich pouto ale naruší nečekaná nehoda, kvůli které musí pes jednoho dne robota opustit. Animovaný snímek podle grafické novely Sary Varon vypráví dojemný příběh o samotě, síle přátelství, ale i o tom, jak se naučit jít v životě dál – a to zcela beze slov.

Doporučeno pro děti od 8-9 let.

Třicetimetrový strom projíždí na vlečce několikatunového kamionu krajinou do nového prostředí. Filmová báseň zkoumá krajní podoby ekologické rozmařilosti i absurdity vizionářských plánů. Městské a vesnické stromy, které bývalý gruzínský premiér vykupuje a stěhuje do své zahrady, představují pro obyčejné venkovany společnou historii i formativní předměty identit daného místa. Dokument spoléhá na archetypální figury a předkládá příběh mýtu o splnění velkého snu na pozadí dramatu každodenního života. Unikátní pozorovací smysl režisérky Salomé Jashi bere podobu poetického vizuálního stylu, který hypnotizuje záběry na technologicky náročný proces rozplétání sítě kořenů a logisticky nepředstavitelné stěhování těchto opulentních obrů.

Úvod: Jan Vont

 

Brilantní humorně-poetická předtucha moderního světa. Stylisticky nejodvážnější film Jacquesa Tatiho v nové, příkladně restaurované verzi, která vzbudila velký ohlas na MFF v Cannes 2002. Pan Hulot se ocitne v modernistické části velkoměsta, uprostřed chladné architektury ze skla a chromované oceli. Ztratí se v labyrintu neosobních úřadů sídlících v těchto palácích a poté je stržen invazí amerických turistek, hekticky objíždějících evropské metropole. Film natočený v kulisách nákladně vybudovaného městečka "Tativille" u Paříže (modely 1 : 5) předznamenal pozdější architektonický experiment - pařížskou čtvrť La Défense. Každý záběr je výsledkem dokonalé choreografie pohybů, gest a manýr, zachycuje i drobné reakce postav v odlidštěném prostředí mrakodrapů. Obrazy jsou doprovázeny kakofonií zvuků a jen zlomky dialogů. Tatiho tabló obsahuje nepřeberné množství komických detailů, které při jednom zhlédnutí nelze všechny postihnout. Ve své době nedoceněné arcidílo, komediální vize na pomezí halucinace a abstrakce, je dnes považováno za nejvýznamnější vizuální inovaci ve filmu 60. let.

Úvod a doslov: David Čeněk

 

Hrdinu, kterého okouzlila výčepní ve stánku s pivem pod Žižkovskou věží, čeká odysea plná zvratů, nebezpečí a svérázných postav inspirovaných proslulou pražskou čtvrtí. Při své snaze dodat uhrančivé Báře nový sud piva bude nucen položit na pomyslné misky vah dva nejhlubší lidské city. Uhasí tu pravou žízeň? Film o lásce a pivu sbírá divácké ceny po světových festivalech.

Host: producentka Kamila Dohnalová

 

V rozpálené prosincové Floridě se absurdní humor mísí s existenciální melancholií, když poslíček rozvážkové služby a jeho slacker kamarádi hledají způsoby, jak přežít zakázkovou ekonomiku, zničit korporaci na pomerančové džusy nebo si prostě jen užít další den. Pastelově laděný animák Juliana Glandera vytvořený převážně jedním člověkem v Blenderu. Kombinuje chytlavé hip hopové písně, procítěné indie balady, i filozofické úvahy o hotdogu se setkáním s mimozemšťany a přináší hravý, okouzlující a hřejivý feel good zážitek ve stylu kultovních seriálů Cartoon Network a Adult Swim, pro něž autor dříve pracoval.

Úvod: Malvína Balvínová

 

Na přelomu tisíciletí se japonský národ zhroutil. Nezaměstnanost dosáhla obrovských hodnot, statisíce dětí bojkotovalo školu, dospělí ztráceli autoritu. Vláda jako nutnou reakci vymyslela "vzdělávací reformu tisíciletí" - zákon Battle Royale. Každý rok vybírá jednu třídu, kterou násilím uvrhuje do děsivé hry, aby navodila mezi studenty strach a tím získala zpět ztracený respekt. Kultovní, pro mnohé šokující a poslední dokončený film režiséra Kindži Fukasaka inspiroval řadu médií, včetně filmů, knih, animací, komiksů, vizuálních románů či videoher. Dal vzniknout fiktivnímu narativnímu žánru “battle royale”, kdy je vybraná skupina lidí instruována, aby se navzájem zabíjela, dokud nepřežije jen jeden.

Doporučení: film není vhodný pro diváky mladší 18 let a citlivější jedince. 

Úvod: Alan Sýs a Hana Galiová

 

Zpracování Schulzovy povídky „Sanatorium na věčnosti", která byla jako titulní próza stejnojmenné knihy přeložena i do češtiny. Poetická reflexe pomíjivosti a smrti. Hrdina příběhu přijíždí do podivného bezčasí jakéhosi zvláštního sanatoria, aby se setkal se svým dávno mrtvým otcem, nenávratně ztraceným dětstvím i zničenou tradiční židovskou kulturou v Polsku. Tíživá melancholie se mísí s fantaskními představami v schulzovském duchu, vzpomínky z dětství se mísí se surrealistickou skutečností, kterou prožívá. Cena poroty na festivalu v Cannes 1973.

Projekce ve spolupráci s Polským institutem v Praze.

Úvod: Tomasz Mielnik

 

Posledním významným filmovým projektem polského režiséra Krzysztofa Kieślowského byla volná trilogie Tři barvy, která vznikla ve francouzsko-polské koprodukci. Společně se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem se v ní inspiroval barvami trikolory a heslem francouzské revoluce Volnost, Rovnost, Bratrství. První částí je film nazvaný Tři barvy: Modrá. Jeho hrdinka Julie při tragické autonehodě ztratí muže, úspěšného skladatele evropského formátu Patrice a dcerku Annu. Julie utrpí silný psychický šok a uvědomí si, že ztrátou rodiny přišla o všechno, na čem jí záleželo. Pokouší se začít svůj život znovu, ale v anonymitě. Chce se tak osvobodit od všech věcí: majetku i vlastní minulosti... Film získal Zlatého lva a Volpiho pohár za ženský herecký výkon Juliette Binocheové, na 50. MFF v Benátkách a pět Césarů (režie, nejlepší herečka, kamera, hudba, zvuk) za rok 1993. 

Úvod: Lukáš Csicsely

Patnáctiletý Enrique, pro blízké Eňo, tráví prázdniny s babičkou. Pobyt s ní je rytmizován nepříliš častými návštěvami jeho matky Martiny, která pracuje daleko. Přesto chlapec doufá, že si ho již brzy vezme k sobě. Kontaktu s mámou ale ubývá a její přítomnost je pomalu nahrazována ne zrovna lichotivým obrazem tvořeným vesnickými pomluvami. Enrique se tedy pouští do pátrání, kde je vlastně pravda. Stejně jako předchozí krátký film Dom Strom (2024) je i celovečerní debut režisérky Kataríny Gramatové zasazen do vyloučené vesnice Utekáč, kde skrze oprýskané zdi domů prosvítá mnohdy neradostná realita současného Slovenska. V hlavních rolích excelují neherci, reální obyvatelé slovenské doliny, ze které se „do nebe“ zdá nekonečně daleko.

Hosté: herečka Jana Oľhová, producentka Julie Žáčková a kameraman Tomáš Kotas

Vozka smrti, základní dílo švédské školy, pro Ingmara Bergmana „film, který mne nejvíce poznamenal“. Evokuje věčný sen o druhé šanci, která by nám dovolila prožít život podruhé, bez všech pochybení a křivd, jimiž jsme ublížili bližním. Jako u Danta, stojí i u Victora Sjöströma na počátku děje pád do spánku, který je už napůl smrtí. Antihrdina, který má na svědomí neštěstí dvou žen, se musí stát vozkou Smrti, aby z této mezní perspektivy konečně nahlédl smysl života, na nějž mu v běhu žití nezbyl čas ani myšlenky. Jaký lepší námět si může přát kinematografie – nový umělecký druh, který po uplynutí prvního čtvrtstoletí své existence musí složit zkoušku dospělosti? Protože je evidentní, že v této zkoušce se skrývala výzva, která Sjöströma lákala, a na niž odpověděl na svou dobu nezvyklou strukturou retrospektiv či průkopnickým užitím víceexpozicí.

Film živě doprovodí kapela B4.